Okolí Orlíku se nám zalíbilo na minulých táborech a proto jsme se sem opět vrátili - do stejného tábora jako loni. A rozhodně jsme neprohloupili. Počasí bylo jako na objednávku (lilo den předem a v den odjezdu), jinak bylo pořád vedro.


Hláška tábora: Saiďáku, ukvákej ho !



     Začátek
    V rozdávaných propozicích jsem uváděl některé pesimistické možnosti, které mohou nastat. Autobus přijel včas a v pohodě nás přepravil i s kolama, ale objevil se však nový, neznámý a naprosto nečekaný úskok. Na počátku prázdnin jsme se dozvěděli "žertovnou" novinku - první den soustředění nemáme kde bydlet, neboť správce tábora prodal daný den dvěma skupinám naráz. Protože posunutí odjezdu o den jsem odmítl jako technicky nerealizovatelné, nabídl nám přenocování v jeho druhém objektu v Lažánkách. To je sice od Prahy skoro stejně daleko jako Štědronín, ale bohužel jiným směrem - oba tábory jsou od sebe 30 kiláků, které by bylo nutno druhý den překonat na kolech. Pro zhýčkaná městská dítka to není nic jednoduchého. Proto pod pohrůžkou, že bude muset převážet nejen bágly, ale i menší děti a jejich kola, provozovatel ustoupil a zajistil všem ubytování ve Štědroníně už první den. To ale nezabránilo nutnosti stěhování poloviny oddílu z potupného náhradního bydla (zděná budova) do našich chatek.

     Průběh soustředění
    Letos jsme upustili od naivních předsevzetí z minulých let, kdy jsme si mysleli, že ty naše darebáky lze utýrat. Nelze - oni totiž přežijou všechno. Několikrát opakované Moravcovo peklo a tzv. Saidodrom (náročný výlet na kolech po stopách vedoucího Saida) daly ale účastníkům docela zabrat.
    Pohybu a tréninků bylo celkem dostatek. Uskutečnili jsme více než 50 procent plánovaných aktivit a to je vždy úspěch. Vzhledem k tomu, že počasí bylo celých čtrnáct dní nechutně hezké (teploty až 32 stupňů ve stínu), část plánovaných tréninků bojových sportů se jako obvykle zvrhla v koupání. Koupat jsme se museli v místním bazénu, protože Brčálník byl letos opět zamořený sinicemi. Koupal se v něm jen náš šaman Honza Minář, některé aerobičky (kterým to Honza nakukal jako vhodnou relaxaci) a zlobivá Krabizna (nedobrovolně).
    Kupodivu jsme se letos snadno obešli bez televize, která byla přestěhována z jídelny do klubovny a naši darebáci ji našli až ke konci pobytu. Rovněž nám moc nescházela ani hudební aparatura - místo svolávací písně "Voko tygra", jsme úspěšně používali píšťalku a diskotéky byly pořádány aerobičkama a angličtinářkama, které sice místo aparatury vlastnily pouze šidítka neschopná kvalitně ozvučit sál plný lidí, ale to hopsajícím pubescentům nijak nevadilo. Byli ochotni se svíjet u jakéhokoliv zvuku připomínajícího hudbu.

     Závěr
    Sláva nazdar výletu, zmokli jsme až na konec a všichni se v relativním zdraví vrátili k maminkám. Nepřivodili jsme si žádný vážnější úraz (až na pár drobných výjímek), Tomáš Kubelka i přes opětovné poštípání vosami neskončil na ARO jako loni, nikdo nespadl ze stromu jako loni. Nikdo z nás nebyl oloupen, pokousán vzteklým hadem či jedovatou liškou (nebo naopak), v nejbližší době snad ani nikdo neonemocní klíšťovou encefalitidou (letos jsme měli klíšťat jen několik). Po loňském Muži s velkým pyskem (Martin Pilař) splaskl pysk i Milanovi, pokousanému jedovatou dzandzárou. Nikdo neuhořel při Tuleňově fireshow a ani sám Tuleň se nepřiotrávil výpary z hořlaviny, kterou pro pobavení publika plival skrz oheň.
    I přesto, že jsme letos měli věkově nejmladší osazenstvo v historii, odjela domů jen jedna holčička, která netypicky kňučela už v den příjezdu. Ostatní kňučící si buď zvykli nebo se úspěšně prokňučeli až ke konci soustředění.
    Pokaždé se najde nějaký ulejvák, kterému se soustředění nelíbí a prohlásí, že už s námi nikdy nikam nepojede. Dobře mu tak (i když příští rok třeba pojede zas, protože ho tam rodiče za trest zase vyštvou).

     MY     
    Letos bylo naše osazenstvo v průměru nejmladší ze všech soustředění. Původně jsme se obávali s sebou vzít tak malé děti, ale vzhledem k dobrým zkušenostem s nimi v průběhu školního roku, jsme nikoho neodmítli. I na soustředění to byli učinění andílci a chovali se k sobě mile. Kdybych citoval každé sprosté slovo, které vypadlo z jejich hubinek, stalo by se toto CéDéčko nepřístupným mládeži do 18 let.
    Pokud jste se, vy rodičové, obávali, že vaše dítko na táboře zvlčí, naučí se nějakou lumpárnu nebo alespoň pochytí nějaké sprosté slovo, báli jste se zbytečně. Ti darebáci tam zvlčilí už přijeli a v nepřítomnosti maminek to ze sebe naplno vypustili. Takže pokud zde najdete nějaké sprosté slovo, pak vězte, že jsem to pochytil od těch nejmenších.

     Naši spolubydlící (ZetCéčka)
    Místo našeho pobytu je taková malá továrna na letní prázdniny s celkovou kapacitou 250 lidiček. Toto tábořiště jsme letos opět sdíleli s pádelníkama, malýma hokejistama z Písku a angličtinářema. Nově přibyly aerobičky (hopsandy) z dejvického sokola pod vedením Evy Štikové a oddíl karate z Měcholup. Na rozdíl od nás tam všichni tito ulejváci byli jen na jeden týden.
    Měcholupáci cvičili v kimonech a vypadali velmi efektně. Naši karatisté z nich měli docela respekt. Jejich trenéři se ale ukázali jako velmi příjemní lidé a společný trénink s výukou kata Jion se nám docela líbil. Byli jsme také pozváni na mezioddílové závody konané 2x do roka v Praze. Částečně jsme se zúčastnili už i závodů na soustředění - naši kumiťáci se nijak neztratili a měcholupáci zvyklí na nekontaktní karate měli celkem kliku, že tam nebyli na naše závody v kumite, protože by je naši darebáci asi pěkně zmastili.
    Pádelníci, poučení z loňska, letos už nebyli drzí a chovali se celkem uctivě. Hokejisti byli malí a svými trenéry držení zkrátka a tudíž byli neškodní. Aerobičky byly až na výjímky dospělé ženy (případně s malými dětmi). Zdrojem určitých problémů a terčem zájmu našich darebáků se tedy stávaly nejčastěji angličtinářky.
    Tradiční jednoznačné rozdělení obyvatel tábora na MY a ZetCéčka (Zatracený civilisti) se nám letos nějak zvrtlo. Výše zmínění měcholupáci jako by našemu oddílu z oka vypadli a mezi hokejistama se vyskytl 14-ti letý karatista Michal Žemlička, svěřenec pana Koleruse z Písku a držitel 2. kyu, který se účastnil několika našich tréninků a nandal to všem našim závodníkům v soutěži kata.


     Ranní koupání
    Nelze popsat ani fotograficky zachytit vyděšené tvářičky zhýčkaných pražánků, kteří s námi byli letos poprvé a zjistili, že ti zkušenější je nestraší nadarmo. Nejenže každé ráno je rozcvička (a byla i v neděli), ale hned po ní následuje koupel ve studeném bazénu či pod venkovní sprchou. Dobrý příklad vedoucích a špatný příklad Krabizny ale vykonaly své. Naše dítky se pak každé ráno ráchaly ve vodě až na výjímky celkem ochotně. Jednou jsme se koupali i ve dvě hodiny v noci (když jsme pořádali noční den) k údivu až zděšení nezasvěcených "zatracených civilistů" spících u bazénu. Od maminky nejmenovaného Krkiše (který nás po mobilu nabonzoval) jsme si dokonce vysloužili označení kreténi.

     Hujerské body
    Letos poprvé jsme se rozhodli udělovat za mimořádné výkony a snažení body za odměnu (karatistický bod je Ipon a z toho vyplývá i název). Dobrý úmysl se však zvrhnul v dožadování se bodů za různé i zavrženíhodné činy (bonzování, topení Krabizny apod.) a proto experiment budeme příště opakovat v poněkud pozměněné podobě.

     Žrací úbor
    Na rozdíl od loňska, kdy jsme dostali sponzorských triček jen pár pro vedoucí (od firmy MrT), letos jsme od Sokola vylákali dotaci na trička pro všechny účastníky. Nechali jsme je vyrobit dle vlastního návrhu a i přes tiskovou chybu vypadaly velmi zdařile - tedy alespoň na začátku. Časem se staly vzorkem jídelníčku, protože stejně jako loni jsme trička prohlásili za "Žrací úbor", tedy oděv nezbytný pro návštěvu jídelny. Trička vedoucích měla pouze drobný rozdíl na zádové straně.
Viz fotky My ve Žracím úboru.

        (aneb verze trička pro vedoucí)


     Harašení     
    Čím později se dnešní mládež osamostatňuje ekonomicky, tím dříve dospívá fyzicky. A na sex myslí kudy chodí. Na táboře vždy hnedka hledají s kým by harašili a využili tak nepřítomnosti rodičů k bohulibé činnosti. Jenom ti pitomí vedoucí nemají nějak pochopení pro takovéto choutky mladistvých a trvají na odděleném bydlení chlapců a dívek, na dodržování nočního klidu a podobných nesmyslech. Darmo se vedoucí angličtinářek pokoušely zapudit naše pubescenty ze svého území vlídným slovem, nedbaje rady zkušenějších (to jest nás), že stará česká facka platí i na pubertální karatisty a proto naši darebáci harašili, jen se za nimi prášilo. Útěchou budiž, že harašení s příslušníky opačného pohlaví je v období puberty celkem normální jev a nachytaní harašníci jsou tedy vpodstatě normální. Snad z toho nevzejde nějaký "jiný" stav nezletilých frekventantek prázdninového kurzu anglického jazyka.

     Hygiena
    Pár úryvků z rozhovorů na toto téma:     Pořádek v chatkách sice nebodujeme, ale čurbes, který tam již od prvního dne vládne a smrad, který se z některých chatek šíří nás možná donutí ke změně. Maláči, kteří se původně obávali leteckého dne nejvíce, měli při kontrole v chatce bordel největší.
    V noci se sice na vzdálený záchod nikomu nechce chodit, ale močení přímo za chatku nebo dokonce rovnou z verandy (zejména pokud les je hned za cestou) není zrovna ideální. Výsledkem bylo to, že místní psi si v okolí jedné z chatek udělali záchod a cílevědomě přibíhali kálet na toto místo.

     Móda dnešních pubescentů
    Po docela hezkých a zjevně praktických kalhotách zvaných kapsáče je nyní mezi pubescenty populární nová móda - nošení rozvázaných bot (některé dokonce ani nejdou zavázat) a kalhot s rozkrokem někde mezi koleny. Nemají-li kalhoty rozkrok dostatečně nízko, je třeba, aby alespoň byly dostatečně široké v pase, aby je bylo možno nenosit v pase, ale někde v půli zadku, čímž se rozkrok dostává do požadované výše (tedy spíše níže). Oba módní výstřelky jsou velmi nepraktické a vypadají otřesně. Zejména když takto upravený škleban nastoupí na trénink a pak se diví, že uběhnout takto ustrojen pár kilometrů není nijak jednoduché.

     Pašeráci
    Nejoblíbeňejší hra našeho oddílu, která spočívá v rozdělení hráčů na dvě stejné skupiny (pašeráci a celníci). Pašeráci vyfasují několik dávek heroinu a rozutečou se ve vymezeném území. Celníci je musí chytat a prohledávat. Druhý den (či spíše noc) se role vystřídají. Letos nedošlo k žádným incidentům s místním obyvatelstvem a pašeráci po oba dva dny vyhráli na celé čáře nad línými celníky.

     Horská kola
    Jízda na horském kole patří již několik let k doplňkovým sportům na našich soustředěních. Většina členů oddílu byla vybavena celkem dobrým kolem (až na pár jedinců s neustále padajícím řetězem) a povinnou přílbou a proto jsme se mohli tomuto sportu věnovat v plné míře. Absolvovali jsme několik výletů do okolí:
- testovací okruh k vyhlídce na Zvíkov, do vesnice, jejíž obyvatelstvo nedosahuje ani počtu členů našeho oddílu. V ní byl až do loňska Domeček Králíček - dosti nás zmátlo, že tento význačný orientační bod byl letos už přebarvený. Vesničan, který nás stejně jako loni varoval, že cesta končí ve vodě, letos zvítězil. Ne proto, že bysme se báli obtížnějšího terénu, ale kvůli kombajnům, od kterých se šířil oblak kousavého a jistě alergenního prachu.
- dvojí návštěva bývalých táborů (Spolana a Avia), loni spojená s drážděním nevraživého dědka a konzumací blum. Na stromech však žádné blumy letos nerostly (aspoň ze stromu nikdo nespadl jako loni) a dědek se psem se asi odstěhoval.
- Saidodrom - hledání jednoho z vedoucích, který se ukryl v neznámém terénu a zbytek oddílu tam vylákal pod záminkou slaňování ze skály.
- výlet na vltavský most za účelem Bungee Jumpingu.
- výlet na Orlík spojený s prohlídkou zámku a koupáním - letos bez bloudění.
Na závěr soustředění jsme pořádali závody do vrchu. Podle fotek se to nezdá (jsou opticky zkreslené), ale ve skutečnosti to je pěknej pahorek.

     Slovníček pojmů
    Každá skupina lidí žijících určitou dobu spolu si vytváří svůj vlastní slovník, kterému ostatní nerozumí. Jedná se o spontáně či uměle vytvořená slova zdánlivě nesmyslného významu, ale členové dané komunity je mezi sebou s oblibou užívají. Pro ostatní je nutný překlad.

     Nejoblíbenější pokemon aneb Přezdívky našich členů
    Své bližní jest možno oslovovati různě. V našem oddíle si v zásadě tykáme a oslovujeme se křestními jmény. Řada našich členů se ale honosí různými přezdívkami. Některé z nich vznikly přímo na tomto soustředění.